V roce 1986 jako první pes vstoupil na naše území Basset hound. sendy_profil

Půvabné štěně jménem Sendy rostlo jako z vody a při pohledu na jeho smutné oči jsem usoudila, že potřebuje kamaráda. Než se rodina dohodla, přivezla kamarádka  krabici od banánů plnou štěňat. Byly vánoce r. 1998, Sendy stárnul a dárek se nedal odmítnout. Odnesla jsem si první štěňátko, které si vybralo mou náruč - Cyrunku - křížence ČSV a aljašského Malamuta.


     Byly to krásné začátky. Zahrada se postupně měnila v tankodrom a stromky na ní rezly odspoda. V tu dobu jsem pochopila jednu věc - psi musí mít režim, aby se nenudili.

     Sendy miloval hlavně kratší procházky a výběhy do lesa. Cyra ráda chodila na delší tůry a hlídala své páníčky nepřetržitě, i v noci. Líbilo se jí táboření a spánek ve spacáku. V zimě roku 2000 odešel Sendy na odpočinek do psího nebe a Cyra, zvyklá na kamaráda, začala truchlit.

cyra

     Ještě tu samou zimu mi kamadád Venca Zeisek nabídl pomocnou ruku. Pozval mne k sobě na zahradu, kde si spolu hrála štěňata ČSV. Hned mi bylo jasné, že si jedno sebou brzo vezmu domů. Zvítězila Kitty (všichni jí říkají Káča), která mi vlezla pod bundu. Doma bylo pozdvižení, Cyra, zvyklá na svůj klid,  si nemohla zvyknout na štěněcí okusování a neustálé braní hraček. Jednou se ale stalo to, co nikdo nečekal...Cyra nechtěně chňapla po křehounké Kačence a překousla ji spodní čelist. Následovala rychlá jízda k veterináři MVDr. Vajcovi, jehož vyjádření bylo jasné. Nutná operace na mikrochirurgii v Hradci Králové. Jelo se ihned.

     Kačenka měla v čelisti dráty a vypadala jako po autonehodě, stravu přijímala sondou a já se jen modlila, aby bylo vše OK - a také že bylo!


     Začal program - přihláška ke Středočeské brigádě záchranářů. Kynologii zde vedl kamarád Vlasta Viták. Obě holky cvičily jako o závod. Cvičilo se 3-4x týdně a vše bylo časově náročné. Po 2 letech jsme sklízeli první úspěchy v podobě zkoušek základních, vytrvalostních i speciálů ve vyhledávání osob v sutinách. Výcvik měl smysl a psy bavil. Cyra složila celkem 3 a Kačka 5 záchranářských zkoušek.

Kaca

     Kačka pracovala nejraději v terénu a chodila stopy. Práce ji bavila, tak složila 3 zkoušky ze stopování. Mezi tím ještě nějaká základní poslušnost v podobě ZOP a ZPU1. Následovalo pár závodů, kde vyhrála poháry.

     V současné době Kačka soutěží už pouze na výstavách mezi veterány. V r. 2010 dostala titul V1VT.

     Cyra i Káča jezdí každý rok do dětského letního tábora v Nadějkově, kde mohou děti obdivovat jejich výcvik.


     V tomto roce (2011) již 13 letá Cyra začala bojovat s artrózou kyčelních kloubů a tak jsem si pořídila další ČéVéčkové štěňátko Šedu (Black Shadow z ArQeVa). Aby si na sebe 3 čubinky zvykly, tak v prvních dnech jsme všechny spaly v mé ložnici. Šeda chtěla držet packu v mojí ruce a Cyra s Káčou mi každou hodinu strkaly studené čumáky do rozespaného obličeje.

     Vzhledem ke svému povolání chodím pejsky venčit někdy i ve 4 hod. ráno, ale holky si zvykly. Pak celý den čekají na můj příjezd ze zaměstnání.

     Cvičit chodíme už jen se Šedou. Cyra a Káča hlídají chaloupku a vychutnávají si psího důchodu. Všechy chodíme denně společně do lesa. Šeda je puberťák, nechce se jí cvičit a tak ji musím přemlouvat s pamlskem v dlani. Ale tímto neustálým odměňováním se ve svých 10 měsícíh dostala s váhou až na hranici 30kg. A abych doma neměla chodící soudek, tak přišla na řadu odtučňovací kůra. Denně Šeda dostává max. 1/2kg libového masa a přílohu v podobě zeleniny. Vzhledem k tomu, že má Šeda dostatek pohybu, tak dieta funguje poměrně dobře. Bohužel současně se Šedou hubne i obsah mé peněženky.