Byly to krásné začátky. Zahrada se postupně měnila v tankodrom a stromky na ní rezly odspoda. V tu dobu jsem pochopila jednu věc - psi musí mít režim, aby se nenudili.

     Sendy miloval hlavně kratší procházky a výběhy do lesa. Cyra ráda chodila na delší tůry a hlídala své páníčky nepřetržitě, i v noci. Líbilo se jí táboření a spánek ve spacáku. V zimě roku 2000 odešel Sendy na odpočinek do psího nebe a Cyra, zvyklá na kamaráda, začala truchlit.

cyra

     Ještě tu samou zimu mi kamadád Venca Zeisek nabídl pomocnou ruku. Pozval mne k sobě na zahradu, kde si spolu hrála štěňata ČSV. Hned mi bylo jasné, že si jedno sebou brzo vezmu domů. Zvítězila Kitty (všichni jí říkají Káča), která mi vlezla pod bundu. Doma bylo pozdvižení, Cyra, zvyklá na svůj klid,  si nemohla zvyknout na štěněcí okusování a neustálé braní hraček. Jednou se ale stalo to, co nikdo nečekal...Cyra nechtěně chňapla po křehounké Kačence a překousla ji spodní čelist. Následovala rychlá jízda k veterináři MVDr. Vajcovi, jehož vyjádření bylo jasné. Nutná operace na mikrochirurgii v Hradci Králové. Jelo se ihned.

     Kačenka měla v čelisti dráty a vypadala jako po autonehodě, stravu přijímala sondou a já se jen modlila, aby bylo vše OK - a také že bylo!